Velikonoce

Velikonoce a velikonoční tradice patří k nejoblíbenějším svátkům. V širším smyslu jsou svátkem jara, probouzení přírody po zimním spánku, oslavou plodnosti, nadějí souvisejících se začátkem něčeho nového. V užším smyslu se pak jedná o nejvýznamnější křesťanský svátek oslavující zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Právě z promíchání náboženských kořenů a lidových zvyků vznikly Velikonoce takové, jaké je známe dnes.

Velikonoce jsou svátky s pohyblivým termínem. Zatímco datum narození Ježíše Krista je stanoveno poměrně přesně, byť na základě velmi nepřesných informací, datum jeho smrti, respektive vzkříšení není přesně zaznamenáno. Isaac Newton došel na základě informací o zatmění měsíce, které údajně v té době nastalo, k několika časovým údajům. 7. Dubna 30, 3, dubna 33 nebo 23. dubna 34. Přičemž se klonil k poslední možnosti.

Aby byl případný omyl minimalizován, respektive více rozprostřen a tudíž se zvýšila pravděpodobnost, že Velikonoce budeme v průměru slavit správně, byla stanovena pravidla pro výpočet jejich data. Zjednodušeně řečeno, připadají na první neděli následující po prvním jarním úplňku. Pokud první jarní úplněk nastane v neděli, posunují se svátky na neděli následující. Ve skutečnosti je to ovšem mnohem složitější. Třeba jarní rovnodennost, tedy začátek jara, se úředně určila na 21. březen, ačkoli astronomická rovnodennost se může lišit. Pak je nutné svátky zkoordinovat s jinými církevními událostmi, takže nejspolehlivěji zjistíme datum Velikonoc pohledem do kalendáře.

Velikonoční svatý týden

Během tohoto týdne by měl člověk provádět očistu ducha i těla, skutečně i symbolicky. Jsou to dny střídmosti, půstu, klidu a rozmýšlení. Někdy se uvádí jako počátek týdne pondělí, jindy se do něj počítá už předcházející neděle.

Květná neděle

Jedná se o poslední postní neděli. Je památkou na příchod Ježíše do Jeruzaléma. V tento den se v kostele předčítá zpráva o umučení Ježíše Krista, takzvané Pašije (z latinského Passio – utrpení). Neděle se jmenuje podle květů, kterými jsou vyzdobeny kostely. U nás se nejčastěji pro výzdobu používají kočičky, což jsou rozvíjející se pupeny vrbových větiček.

Modré pondělí

Modrému pondělí se říká taky Velké pondělí nebo Žluté pondělí. Kostely se v tento den dekorovaly fialovým plátnem. Proč tedy neříkáme fialové pondělí? Je to tím, že barva plátna s názvem úplně nesouvisí. Název totiž pochází z německého blauerMontag, kde podobně jako v angličtině má slovo blau také význam smutný, neschopný práce, prostě prostě po vopici. Je to logické, jelikož mu často předhází nedělní oslava.

Šedivé úterý

V úterý se uklízelo. Ale místo pořádného úklidu se zatím jenvymetaly pavučiny z koutů. Takže saze v komíně se nechávaly až na středu. Nic dalšího se k úterý neváže, prostě ho bylo třeba nějak pojmenovat, abychom mohli hovořit o celém týdnu.

Škaredá středa

Sazometná či Černá. Pavučiny byly vymeteny, takže zbývá vymést komín. Tento den také Jidáš zradil Ježíše. Podle pověry byste se tento den neměli mračit, neboli škaredit, protože byste se potom škaredili každou středu. Proto název škaredá.

Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtek“ tomuto dni říkáme omylem. Jak už to bývá, název vznikl zkomolenám německého názvu Greinendonnerstag, což znamená lkavý čtvrtek, na GrünnerDonnerstag, Zelený čtvrtek. Což zní opravdu podobně. Ke čtvrtku patří zelené pokrmy jako hrách, zelí, špenát a salát z kopřiv, abyste byli celý rok zdraví.

A opět se uklízelo. Smetí se odnášelo na křižovatky cest, protože ještě nebyly sběrné dvory. Aby se z domu vyhnaly myši a hmyz zvonilo se na hmoždíř, protože zvony tou dobou už byly na cestě do Říma. Zvonění na zvony se vrátí až v sobotu. Místo zvonů se proto rámusilo dřevěnými řehtačkami a klapačkami. Teprve v tento den by se mělo v obchodech objevit pečivo zvané Jidáš.

Lidé házeli do studny chleba namazaný medem, aby se v ní držela po celý rok voda.

Na Zelený čtvrtek se nedoporučuje komukoli cokoli půjčovat a také byste se neměli hádat. Pak se vám budou hádky vyhýbat a peníze nebudou chodit od vás, ale k vám. Pěstitelé ovoce by měli před rozedněním zatřást všemi stromky, prý se urodí více ovoce.

Velký pátek

Dosud jsme trochu poklidili, popili a snědli něco zdravého. Ale na Velký pátek, zvaný též Bolestný nebo Tichý pátek, končila veškerá legrace. Lidé si připomínají ukřižování Ježíše Krista.
Podle lidových tradic panují na Velký pátek nadpřirozené síly, dobré i zlé. Na Velký pátek se nesmí hnout se zemí, nesmí se zatopit do východu slunce. Nesmí se péct, prát, bělit, zametat, nesmí se nic vynášet z domu, nesmí se nic prodávat, půjčovat, darovat ani dary přijímat. Symbolem Velkého pátku je voda. Lidé se jí omývali pro zdraví, omývali chlév a zvířata. V tento den se také dějí zázraky, zem otevírá a vydává své poklady. V některých krajích se chlapci potápěli v potoce a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, to je mělo ochránit před bolením zubů.

Bílá sobota

Po tichém a smutném pátku přichází. Tmu nahrazuje světlo, opět začínají zvonit zvony a varhany. Pečou se velikonoční beránci a mazance. Budoucí čistotu a hojnost zajišťovalo tlučení do prahů a zvonění klíči a mincemi. Pro budoucí sílu se zvedala těžká břemena. Kdo chtěl být zdravý a krásný omýval se u pramenů. Stromy se postřikovaly vodou nebo otíraly těstem z mazance. Pletou se pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka.Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky. Někde se dávaly za trám uhlíky, aby dům chránily před ohněm.

Boží hod velikonoční

V noci ze soboty na neděli (i když to ve skutečnosti bylo plus mínus několik dní), se uskutečnilo zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Protože to je přece jen docela velká událost a velká noc, jmenují se celé svátky Velikonoce. Začínají se jíst mazance a všechny nachystané dobroty, jako klobásy, nádivky, chleba aj. Lidé se setkávali jen v rodinných kruzích, bez přátel.

Velikonoční pondělí

Někdy zvané červené pondělí nebo pomlázka. Slovo pomlázka je vůbec dost zmatené, protože se jím pojmenovává prakticky všechno. Jednak je to zvyk, kdy muži chodí šlehat dívky a ženy jarními pruty, aby nebyly líné, byly zdravé, mladé a krásné. Dále se slovem pomlázka rozumí samotné spletené pruty a pro ještě větší zmatek jsou pomlázkou i velikonoční dary.

Někde se dodržuje zvyk polévání vodou nebo házení do vody. Až se některé dívky ocitnou ve vaně nebo pod kýblem, může je hřát vědomí, že se údajně jedná o projev zájmu chlapců o dívku.

Za vyšlehání a polití vodou náleží koledníkům odměna v podobě zdobeného vajíčka. Zvláštní symbolika se pojí s červeným vajíčkem (barva krve), které má ochranný a blahonosný význam.